[intro, spoken word] Jako kluk Jsem se moc rád motal po hřibytovech když funusáci umrlce do hlíny spoušťěli... [Verse1] A Když jsem se pak v mláďí Rozhodoval co dál ďělat, Liďi z hrobů zvedat, Byla pro mě jasná volba. Chtěl jsem mít, Černý hadry, Bilí vlasy, jó. A lebku na rameňi. Z kosťi hůlku, A s ňí kouzlit, Mrtvý křísit, A být neúprosný. A tak se i stalo, Nekrommant no jo. Po světě se courám, Kamarády nemám. ...aspoň ne ty živý. [Instrumental] [Verse2] vytáhnu tě z hlíny, i když sis přál hňít, Neboj se to můžeš, Ale nejdřív mi posloužíš. Dostaneš meč a nehty hezky do špičky. budeš chroupat mozky, A budeš bezstarostný. Máš sice v břiše díru, A jen jednu nohu, Ale no tak hopkej, Snaž se trochu! [Verse4] Živý mě nemaj ráďi. charyzma mám nula. ale každá mrtvá holka Je mi nakloněná! Jsem nekromancer, miláčku, nečekej cyty, mý rande končí tím, že tě pošlu do bitvy. Že Chybí ti ruka? To přece nevaďí. Přišijem ťi tu z trola, budeš mlátit silněji. [Verse5] mý loutky jsou hladový, Musejí Najíst se.(Ruáá!) Tak občas jdem Vypleňit, Vydlákům vesnice. Nemám jasný cíl. Jdu kam mě nohy zanesou. Někdy ani nejsou mý, Mrtví haxny mě nosí. No ale I na mě, přijdou někdy chmury, Tak mávnu hůlkou, Mrtvolno mě oživí. Nemaj
