Bláhovost mi kdo tu uvěří zvonívám životu u dveří a potom prchám, prchám pryč i když mi háže k nohám klíč Jindy zas z života unikám pohledem upřeným do nikam tam v nevědomých obrazech rozpouštím smutek, mlknu vzdech Jen někdy je mi jak v neděli o život pak chci se podělit ven spěchám s laskavou náladou starosti hozené za hlavou
