[Intro – mírně teatrální, swingově laděný hlas] Dobrodružství… to není plán. To je krok do neznáma – srdcem napřed. A já? Já jsem Falok. Tak pojď se mnou… --- [Sloka 1] Každý den je výzva – vstát a jít dál, příroda je moje hřiště – i když mě bolí sval. Mezi stromy slyším klid, co jinde chybí, v té zeleni nacházím sílu, co lidi nevidí. Svět pálí, běží, ztrácí dech, ale já jdu mimo systém – mám svůj vlastní běh. Ticho lesa, vítr v plicích, život není plán – je dobrodružství v rytmech divích. --- [Refrén – elektro swing rytmus, melodický] Jednou jsem pad', podruhé letěl, v očích jiskra – v duši rebel. Dobrodružství – to je krev i sníh, když nejdeš s davem, slyšíš vlastní smích. Hory, stíny, bláto na botě – a přesto cítím, že jsem v životě. Falok dýchá, Falok žije, dobrodružství v něm navždycky bije! --- [Sloka 2] V batohu nic než víra a dech, mapy shořely – cestu najdu ve svých snech. Z města pryč – tam, kde se nelže, kde se nebojíš padnout – a zvednout se ještě. Nepotřebuju zlato, status ani like, jen pár těch, co vedle mě stojí, když dojde fight. Jsem víc než jméno, víc než zvuk, jsem ten, co šel s větrem – ne jen na pokyn z rohu. --- [Refrén – svižnější varianta] Jednou jsem pad', podruhé letěl, v očích jiskra – v duši rebel. Dobrodružství – to je krev i sníh, když nejdeš s davem, slyšíš vlastní smích. --- [Sloka 3] Přes pole, řeky, i ty města šedý, nesu si plamen – ne pro slávu, ale pro naše děti. Až jednou půjdu spát – chci, aby věděli, že žít se má naplno – ne v kleci, ale v síle naděje, co v srdci zní. Každá jízda má pád, ale i stoupání, a každý pád mě naučil víc než školení. Když se v dálce zvedne dým – já jdu, ne kvůli slávě, ale protože sním. --- [Refrén – poslední, silný závěr s nádechem swingové euforie] Jednou jsem pad', podruhé letěl, v očích jiskra – v duši rebel. Dobrodružství – to je krev i sníh, když nejdeš s davem, slyšíš vlastní smích. Hory, stíny, bláto na botě – a přesto cítím, že jsem v životě. Falok dýchá, Falok žije, dobrodružství v něm navždycky bije! [Sloka 4] Nepotřebuju luxus – jen vzduch a volnost, řeky mi zpívaj’ hymny, v tichu najdu moudrost. Když padnu, tak vstanu – příroda mě učí, že kořeny rostou hluboko, i když vítr fučí. Města křičej’ "spěchej", já říkám "počkej, dýchej", protože krása je v pomalosti, ne v tom, co lidi říkaj’. Každý strom je starej mudrc – když ho slyšíš, víš, že cesta je poklad – a to, co hledáš, už máš blíž. --- [Refrén – poslední, silný závěr s nádechem swingové euforie] Jednou jsem pad', podruhé letěl, v očích jiskra – v duši rebel. Dobrodružství – to je krev i sníh, když nejdeš s davem, slyšíš vlastní smích. Hory, stíny, bláto na botě – a přesto cítím, že jsem v životě. Falok dýchá, Falok žije, dobrodružství v něm navždycky bije!
