Toulám se noční krajinou, v okolí znějí večerní zvuky. Měsíc se prochází oblohou, hvězdy pějí si své noty. Já však neslyším, co chtějí mi říct, Já však neslyším vůbec nic. Já však neslyším, co snažíš se mi říct. Já však neslyším, nechci slyšet víc. Chci jen toulat se a chvíli sama být. Nic dalšího už prostě neřešit. Být chvíli zase volná jako pták. Ale proč? Musím se sama sebe ptát. Jen chvíli pro sebe mít. Jen chvíli zase o samotě být. Jen chvíli zase jen já a ty. Jen chvíli cítit ty krásné pocity. Trochu se nadechnout, být zase svá. Pak můžu být mámou pro ty dva. Jen na malou chvíli však potřebuji, nabrat na tu péči další energii. Teď vyčerpaná jsem a někdy i zlá. Dost často jsem na tebe nevrlá. Já opravdu nechci být taková. Jen na malou chvíli odejít ven. Jen na malou chvíli být sama jen. Jen na malou chvíli neřešit nic. Jen na malou chvíli chtěla bych pryč. Toulat se krásnou krajinou. Na chvíli přestat být maminou. Myšlenky nechat odplout nad vodou. Duši nechat splynout s přírodou. Prostě jen tak být a nic neřešit.
