Už je to víc než třicet let kdy začla jsem v básních vyprávět a taky třicet, to vám prozradím, těch rokû byla pauza mezitím. A teď jsem zpět. Přibyla léta Vyrostly děti Samy teď píší ... A občas čtou z volných veršů věty co kdysi v mládí mámě šeptal po nocích Morgenstern, Amis, Ferlinghetti. ... S mladickou pýchou rok po sametu jsem tehdy směle vzala ty básně (sic!) a vážně a neuměle kladla je češtině na jazyk. (...Beránek měsíc jistě zaúpěl, že Svět báječným místem k narození rozhodně není...) A mně zůstala jen Ivulela vlající ve větru jak Košilela flattertata flattertata někdy vážná a jindy nestydatá windurudei windurudei nebezpečná i hravá jako když zpívá Lorelei. A mně zůstala jen Ivulela vlající ve větru jak Košilela flattertata flattertata někdy vážná a jindy nestydatá windurudei windurudei nebezpečná i hravá jako když zpívá Lorelei.
