Křídla andělů1 Na kraji světa, kde mlha se válí, tam stromy šeptají příběhy dál. Na cestě kamenů, co nikdo už nezná, šel jsem a věřil, že nejsem sám. Křídla andělů ve větru šumí, nesou mě dál, kam srdce mě táhne, I když se nebe občas zatmí, oni mě chrání – ve dne i v noci. Křídla andělů, moje Tichá spása. Ztratil jsem víru, i sám sebe chvíli, ticho mi řeklo, co hluk nedal znát. A v kapkách deště jak v kapkách vína, jsem cítil znovu, že můžu vstát. Křídla andělů ve větru šumí, nesou mě dál, kam srdce mě táhne, I když se nebe občas zatmí, oni mě chrání – ve dne i v noci. Křídla andělů, moje Tichá spása. Možná je nevidíš, možná jen spíš, když šeptají ti v noci, že ještě smíš. Zvedni hlavu, jdi dál – jsou s tebou, ať jsi kdekoliv stál. Křídla andělů… ve tmě i ránu, přináší světlo, kam padl ten stín. Křídla andělů… nejsou jen víra, jsou to ty chvíle, kdy víš, že žiješ sám v plným žáru dní… --- Někdy se topím v těch starých vlnách,, a stíny minulosti drží mě dál. Ale když zavřu oči – v tichu a v klidu – slyším ten šepot, co říká: „Vstaň,vstaň! Křídla andělů ve větru šumí, nesou mě dál, kam srdce mě táhne, I když se nebe občas zatmí, oni mě chrání – ve dne i v tmách. Křídla andělů, moje Tichá spása. A každý z nás má křídla, co spí, jen čekaj na chvíli, kdy vzlétnou z nížin. Jsou v našem smíchu, v očích těch, co zbyli, v posledním kroku – i v první tíži. Křídla andělů – ve vichru života, nesou nás výš, kde bolest se ztrácí. A když padáme, ne vždycky dolů – někdy jen hloubš, kam světlo se vrací. Křídla andělů, jsou v nás… jsou v nás…
