Pane, je čas: jas léta spálil sad. Ty na sluneční hodiny teď vrhni svůj stín a vtrhni s větry do zahrad. Posledním plodům dozrát zašeptej, dva jižnější dny dej jim ještě, přinuť, přiměj je, aby dozlátly, a vínu poslední sladkost na vinicích přej. Kdo dům teď nemá, už nebude jej mít. Kdo sám je, bude sám, dlouho a k nepřečkání, a bude bdít a číst, psát dlouhá psaní a nikdy nikde nenajde už klid, jak listí v alejích, až do skonání.
