Když pláčou housle

housle pláčou když loučím se s Tebou ~ zvuk smyčce jak píseň bez konce ~ připomíná mi Tvé něžné ruce ~ zvuk letí jak okřídlený šíp bolest zpívá v temném pláči hvězdy ze skla prší do očí zatímco svět spí ~ přeji si Tvůj návrat mám Tě stále rád lásko ~ NAMASTÉ má duše se klaní Tvé duši ~ přes pavučiny zapomenutých objetí něha křehce splývá v zahradě pod hvězdami smyčec loví kousek ticha ~ mé srdce bourá pradávná prokletí tisíciletá růže se domáhá spásy ~ každá struna svůj příběh volá touha v tónech Tě znovu hledá stíny ztracených snů jen Tvůj hlas utiší ~ jak spálit tíhu co mě svírá jak najít světlo co nikdy neodchází na strunách času hledám Tě ve vánku co někde dýcháš ~ kde Jsi ~ a proč už Tě nevidím proč necítím Tvé chvění ve vzájemném milování jak propletené listy na stromě poznání ~ slíbilas mi věčnost kde láska neumírá teď hledám Tě v prázdnotě která se neskrývá ~ proč ve svém snu bloudím sám proč zůstal tu jen šepot prázdný kdo skryl Tvůj smích a Tvé doteky před světem mým ~ s každou písní a každým tónem jsme si blíž když díváme se na sebe ve svém vlastním srdci ~ prázdno je klam to vím víc než síla lží je střípek pravdy co mi chybí ~ že už se nevrátíš že už se nikdy nevrátíš