Na kraji skály, kde vlk Fenrir stojí, jenom bůh Týr se té bestie nebojí. Provaz je z ticha a z kořenů hor, vlk si však myslí, že vyhraje spor. Týr vložil ruku do tlamy té lsti, za právo všech teď svou dlaň v oběť ctí. Když čelisti sklaply, on neucítil strach, jeho čest svítí i v nejhlubších tmách! Týr, guðinn með eina hönd og heiður, Sigurinn er okkar, vegurinn er breiður! Lögin eru sett og Fenrir er bundinn, Sannleikurinn ávallt er hér fundinn. U stolu sedíme, pozvednem číš, k vítězství čestnému jsme zase blíž. Kdo ztratil ruku, však neztratil tvář, nad jeho hlavou je vítězná zář. Meč v levé ruce teď rozetne stín, pro pravdu pálíme nejtěžší blín. Týr s námi tančí a bije se v hruď, v každém tom doušku nám nablízku buď! Týr, guðinn með eina hönd og heiður, Sigurinn er okkar, vegurinn er breiður! Lögin eru sett og Fenrir er bundinn, Sannleikurinn ávallt er hér fundinn. Až přijde chvíle, kdy zhasne náš den, bude náš příběh v těch runách pak jen. Týr nás teď vede, on určuje směr, buď jako on – vždycky k ostatním fér. Synové, dcery, teď dupněte v takt, osud je sbohem a odvaha fakt. Za hrdost a sílu teď zařveme v sál, aby se i bůh tam na nebi smál!
0/500