Jsem střízlivý jako pták, letící po půlnoci Mé emoce jsou inkoustem mých dnů, Procházím stránky, zakázaných snů, S veršem lehkým jako ozvěna stínů. Vyrůstal jsem pod vlivem posedlosti, Výběru mých nejhorších zjevení, Které mě vždy uvrhly do šílenství, Sladké jako jed s odlesky vášní. Ona je mým světlem, mou kletbou, Mým pláčem, mým dechem, mým šílenstvím. Ona je mým světlem, mou kletbou, Mým pláčem, mým dechem, mým šílenstvím.. Sleduje mé kroky od dětství, Zpívá v noci, hlučné království, Utěšuje rány mého putování, Přebývá ve mně jako vysvobození. Řídí mé dny, plameny a pokušení, Proniká do mých žil jako setmění, naplňuje prudce text mých písní Tento příběh tančící v rytmu emocí. Ona je mým světlem, mou kletbou, Mým pláčem, mým dechem, mým šílenstvím. Ona je mým světlem, mou kletbou, Mým pláčem, mým dechem, mým šílenstvím. Když procházím zavřenými dveřmi, Osvobozuje mne stín velkého snílka, Zdobí můj život žhavými jiskrami magie, Aby nenávist mohla objímat velkou lásku. Často mě nutila urputně mlčet, Naslouchat světu, který celý zničila, Dávala mi sílu být stále upřímný, Věřit v zázraky skryté ve světle. Ona je mým světlem, mou kletbou, Mým pláčem, mým dechem, mým šílenstvím. Ona je mým světlem, mou kletbou, Mým pláčem, mým dechem, mým šílenstvím. Je mou oporou, když mé kroky selhávají Proměňuje mé chyby v světelné majáky, V její ozvěně se mé hluboké rány ztrácejí Je mou kotvou a přesným kompasem. Ona je mým světlem, mou kletbou, Mým pláčem, mým dechem, mým šílenstvím. Ona je mým světlem, mou kletbou, Mým pláčem, mým dechem, mým šílenstvím. Možná jsou moje slova jen iluzí, Možná je můj hlas jen plný lží Ale vedle ní se má duše chvěje, Je mojí nejkrásnější kletbou. Je mojí nejkrásnější kletbou.
