O Horymírovi a Šemíkovi

Ancient czech medieval folk ballad, old Slavic acoustic atmosphere, dark pagan folklore, legendary Bohemian tale about Horymír and his white horse Šemík, deep clean male choir, emotional solo bard vocals, female chants, epic distant refrains, archaic Czech pronunciation, no shouting, no modern pop production, no auto tuneslow cinematic build, sorrowful and heroic mood, medieval instruments, hurdy-gurdy, tagelharpa, frame drums, war drums, wooden flutes, lyre, lute, bagpipes, low cellos, ritual bells, dramatic horseback rhythm, mystical ambience, ancient Slavic folk harmonies, emotional storytelling, cinematic medieval soundtrack, folk choir chants, tragic and heroic ending, atmosphere of Vysehrad and old Bohemia, highly melodic refrain, emotional climax, authentic medieval folk production, slow march, "countryside ride", chorus significantly stronger than verses, 72–84 BPM, 432 Hz

V4.5-ALL

[Intro]
Křesomysl kníže na stolci sedí, 
do země české nevšímavě hledí.

[Verse 1: Song of gold and hunger]
Všechen lid zanechal pluhu a setí, 
v hlubokých dolech se za štěstím pachtí, 
stříbro a zlato jim v temnotách svítí, 
zatímco v kraji hladomor řádí. 
Chudnou ty lány, kde obilí zrálo, 
zlatem se, bratři, břicho nenaplnilo.

[Chorus]
Šemíku, koníčku, bílý jak mlha, 
pod námi duní ta stříbrná trhlina. 
Země se otvírá, země se hněvá, 
Horymír v Neumětelích na pluh se dívá. 
Zlato je studené, zlato je chlad, 
kdo z něho nenají, bude mít hlad.

[Verse 2: A song about revenge and condemnation]
Horymír z Neumětel na Vyšehrad spěchá, 
vladyka spravedlivý, lidu útěcha. 
„Kníže můj, slyš! Pole zarůstají, 
horníci v dolech jen poklady hledají!“ 
Křesomysl nedbá, nechce slyšet pravdu, 
hornictvo zlé pak přichází k hradu. 
Vypálili tvrz, dým stoupá k nebi, 
Horymír za to jim doly hned zrubil. 
Březové Hory v rumoviskách leží, 
rozsudek smrti však nad ním už běží.

[Chorus]
Šemíku, koníčku, bílý jak mlha, 
pod námi duní ta stříbrná trhlina. 
Země se otvírá, země se hněvá, 
Horymír z Vyšehradu v obzor se dívá. 
Zlato je studené, zlato je chlad, 
kdo z něho nenají, bude mít hlad.

[Verse 3: Song of the jump]
„Vezměte život můj, však jedno přání, 
před smrtí zraku mým nechť se vyhoví! 
Na věrném Šemíku, v tom divém rání, 
naposled přejet chci po Vyšehradě,“ – praví. 
Vyjeli na nádvoří, bílý kůň kovaný, 
Horymír v sedle, tvář odhodlaná. 
Vzepjal se Šemík, jak křídla by dostal, 
přes hradby s pánem svým do vzduchu vzlétal! 
Pod nimi Vltava, stříbrná tůň, 
ve vodě mizí vladyka i kůň.

[Chorus]
Šemíku, koníčku, bílý jak mlha, 
pod námi víří stříbrná hladina. 
Země se otvírá, země se hněvá, 
Horymír do Neumětel chvátá. 
Zlato je studené, zlato je chlad,
kdo z něho nenají, bude mít hlad.

[Verse 4: Song of loyalty]
Zázrakem zachráněn, milost má v hrsti, 
Křesomysl žasne, hněv z očí mu mizí. 
Však Šemík, koníček, zraněn je těžce, 
do Neumětel dojel, už nedýchá lehce. 
Pod starou lípou si na zem leh, 
vladykovi svému dal poslední vzdech. 
V Neumětelích pomník mu stojí, 
o věrném koni, co se smrti nebojí.

[Final chorus]
Spí koníček bílý, spí pod hlohem, 
zůstal věrný vladykovi i pánubohu. 
zlato se ztratí, pole se zelená, 
pověst o Šemíkovi v srdcích 
zůstává, zůstává...

2753/7500

Horymír destroyed the miners' mines after they had burned down his fortress and fields. As a result, Prince Křesomysl sentenced him to death. Before his execution, Horymír asked for one final ride on his faithful horse, Šemík. With a legendary leap, Šemík cleared the walls of Vyšehrad and the Vltava River, saving his master from certain death. Fatally injured by the jump, Šemík soon died. Moved by these events, Prince Křesomysl granted Horymír his pardon. [Intro] Křesomysl kníže na stolci sedí, do země české nevšímavě hledí. [Verse 1: Song of gold and hunger] Všechen lid zanechal pluhu a setí, v hlubokých dolech se za štěstím pachtí, stříbro a zlato jim v temnotách svítí, zatímco v kraji hladomor řádí. Chudnou ty lány, kde obilí zrálo, zlatem se, bratři, břicho nenaplnilo. [Chorus] Šemíku, koníčku, bílý jak mlha, pod námi duní ta stříbrná trhlina. Země se otvírá, země se hněvá, Horymír v Neumětelích na pluh se dívá. Zlato je studené, zlato je chlad, kdo z něho nenají, bude mít hlad. [Verse 2: A song about revenge and condemnation] Horymír z Neumětel na Vyšehrad spěchá, vladyka spravedlivý, lidu útěcha. „Kníže můj, slyš! Pole zarůstají, horníci v dolech jen poklady hledají!“ Křesomysl nedbá, nechce slyšet pravdu, hornictvo zlé pak přichází k hradu. Vypálili tvrz, dým stoupá k nebi, Horymír za to jim doly hned zrubil. Březové Hory v rumoviskách leží, rozsudek smrti však nad ním už běží. [Chorus] Šemíku, koníčku, bílý jak mlha, pod námi duní ta stříbrná trhlina. Země se otvírá, země se hněvá, Horymír z Vyšehradu v obzor se dívá. Zlato je studené, zlato je chlad, kdo z něho nenají, bude mít hlad. [Verse 3: Song of the jump] „Vezměte život můj, však jedno přání, před smrtí zraku mým nechť se vyhoví! Na věrném Šemíku, v tom divém rání, naposled přejet chci po Vyšehradě,“ – praví. Vyjeli na nádvoří, bílý kůň kovaný, Horymír v sedle, tvář odhodlaná. Vzepjal se Šemík, jak křídla by dostal, přes hradby s pánem svým do vzduchu vzlétal! Pod nimi Vltava, stříbrná tůň, ve vodě mizí vladyka i kůň. [Chorus] Šemíku, koníčku, bílý jak mlha, pod námi víří stříbrná hladina. Země se otvírá, země se hněvá, Horymír do Neumětel chvátá. Zlato je studené, zlato je chlad, kdo z něho nenají, bude mít hlad. [Verse 4: Song of loyalty] Zázrakem zachráněn, milost má v hrsti, Křesomysl žasne, hněv z očí mu mizí. Však Šemík, koníček, zraněn je těžce, do Neumětel dojel, už nedýchá lehce. Pod starou lípou si na zem leh, vladykovi svému dal poslední vzdech. V Neumětelích pomník mu stojí, o věrném koni, co se smrti nebojí. [Final chorus] Spí koníček bílý, spí pod hlohem, zůstal věrný vladykovi i pánubohu. zlato se ztratí, pole se zelená, pověst o Šemíkovi v srdcích zůstává, zůstává...

0/500