Řeč proudí, aby přestala, jako když hvízde střela. Kuš nebo směrč - a ve skalách drak pořád nemá v gaťkách. Slova jsou sny, tak nestálá jak strach. Neosamělá Růženko, vzbuď se. Nespala. By ji nelíbnul taťka. Zvuk jak když - až tě okříslo ulakomení v Barkách, zpod prahů pálí obři slov jed, jed, jed! Plátkem otři sklo - mír. Nadosah - jsi nízká. Hekři ti píšou o číslo a mířej na kašpárka - jak snop. A z všech slov povříslo tě škrtí, když si píská.
0 / 500