Tušení, Antonín Sova

Tma počala nad městem pohádky bájit… A na mostě hořela světla… Vím… Nějaká bytost mne nemohla najít, jež touhou, by našla mne, zkvětla… Kdo byl to, já nevím… Však smutek jsem cítil a čekal jsem v prostřed síně… Nějaký tajemný osud se řítil skryt ve světlech, v ruchu i v stíně… A bylo mi, jak bych byl tragedii moh’ nějakou zadržeti,… jen kdyby mne vyhledal ten, kdo mne míjí a do propasti letí…