V alejích 2 - Jaroslav Vrchlický

Kdes v hlubině se moje mladost smála, můj každý sen byl květnou ratolestí, a každý motýl děl mi: „Jsem tvé štěstí!" a každý stín mi děl: „Jdu z duše tvojí!" Jak nad kraj mlha se jak moře slila — ŽE ZÁZRAKEM MÁ DUŠE LESEM BYLA! [TUBULAR BELLS — single strike, reverberating] Ó tajemství! ó sny! [echo: sny... sny... sny...] V té chvíli dal mi brouk svojich křídel lesk, své havran žalmy, své ticho mýtina, svou závrať skála! Kdes v hlubině se moje mladost smála, můj každý sen byl květnou ratolestí, a každý motýl děl mi: „Jsem tvé štěstí!" a každý stín mi děl: „Jdu z duše tvojí!" Má duše byla les. [long pause] Mlh ve závoji já viděl, kterak tiše na dno její, svit dřímající luny v obličeji, [guitar fades to single repeated note] tmou větví, z nichž sen poesie splýval... [whispered] sám plný snů se veliký Pan díval. [Tubular bell — final strike — fade to silence and birdsong] Kdes v hlubině se moje mladost smála, můj každý sen byl květnou ratolestí, a každý motýl děl mi: „Jsem tvé štěstí!" a každý stín mi děl: „Jdu z duše tvojí!"