© Trivius 2025 Už pár let pořád stejný sen. Jak večer slunce zajde, vstanu, pak dlouhá cesta úvozem co vede na půlnoční stranu do práce, co jsem získal kdysi v kavárně, kde se setkávají lidé co píší místopisy a všechny kouty světa znají. Vítá mě místnost zaprášená. Už jen z té samoty mne mrazí. Tam nejdřív padnu na kolena a zbavím ohniště od sazí. Rozdělám oheň který zhas, přikládám, než je voda vroucí a pokradmu si krátím čas sledováním všech kolemjdoucích. Někdo má v očích svoje běsy, jiný se apatycky klátí, další svou radost ztratil kdesi a doufá že se k němu vrátí. Každý chce zpět z časů co bolí. Tak sklepu popel ze své dýmky a přidám páru do soukolí vlaku, co couvá za vzpomínky. Už pár let pořád stejný sen. A já v tom vlaku topičem. ---------------------------------- [intro] [Verse] Už pár let pořád stejný sen. Jak večer slunce zajde, vstanu, pak dlouhá cesta úvozem co vede na půlnoční stranu do práce, co jsem získal kdysi v kavárně, kde se setkávají lidé co píší místopisy a všechny kouty světa znají. [Interlude] [Verse] Vítá mě místnost zaprášená. Už jen z té samoty mne mrazí. Tam nejdřív padnu na kolena a zbavím ohniště od sazí. Rozdělám oheň který zhas, přikládám, než je voda vroucí a pokradmu si krátím čas sledováním všech kolemjdoucích. [Interlude] [Verse] Někdo má v očích svoje běsy, jiný se apatycky klátí, další svou radost ztratil kdesi a doufá že se k němu vrátí. Každý chce zpět z časů co bolí. Tak sklepu popel ze své dýmky a přidám páru do soukolí vlaku, co couvá za vzpomínky. [Interlude] [Break] Už pár let pořád stejný sen. A já v tom vlaku topičem. [Outro] [Fading Out]
