Song Cover Image

Návnada věků

Kolébají se větve, vrby se houpají, a v hlase zaznívá: jen prosím nemlč dál. Jak zpověď světu, v chvíli rozhodování, kde měsíční zvonky chodník rozestřely. Stojíš v trávě modré, v kapkách ranní rosy, smyté slzami šedivých věků. A všechno je čisté, bez lží a bez klamů, větve se kolébají a ty stojíš napříč věky. Dlaně natahuješ jak vábnou návnadu, já stojím v té síti, uprostřed našich věků. Jako bys u mola kotvu spustila ke dnu, kde v dálce lodi spouštějí svou plachtu.