[Verse 1] Narodili jsme se ve stínu hvězd, kde gravitace teď malá jest. Naše těla se lámou více než dřív, když běžíme, plujeme, má to velký vliv. [Verse 2] Naše kosti jsou lehké, jako náš smích, naše barvy jsou jiné, než v učebnicích. Nevíme, co je horký letní den, známe jen filtr, umělé světlo jen [Chorus] Dýcháme jinak – vzduch je tu řízen, srdce nám bije podle nových pravidel. Mluvíme jinak – jazykem stanice, Nemáme volnost, máme jen hranice. Ale někde v sobě – někde uvnitř mysli, je stesk po Zemi, co nikdy jsme neznali. Jako by DNA ve spánku šeptala, o modré kouli… co v prachu zanikla. [Verse 3] Nemáme oblohu, nemáme slunce, přes okna svítí nám hvězdy měkce, Naše písně zní v magnetických vlnách, a hory kreslíme do map z dat. [Verse 4] Nemáme stromy, ale známe řád, učíme se růst, kde nemůže kvést sad. Naše školky jsou tiché, v tom tichu je síla, učíme se tančit, kde Země už zmizela. [Chorus] Dýcháme jinak – než kdysi lidé, neseme dál to, co z nich zůstalo. Sny máme nové, něco ale zbyde, stále touží po něčem, co bylo dávno [Bridge] Vždycky když spíme, slyšíme tichý hlas, možná matky všech – možná Země v nás. „Byla jsem kolébka, byla jsem dech, i když už nejsem – vidíš mě ve snech.“ [Final Chorus] [Chorus] Dýcháme jinak – vzduch je tu řízen, srdce nám bije podle nových pravidel. Mluvíme jinak – jazykem stanice, Nemáme volnost, máme jen hranice. Ale někde v sobě – někde uvnitř mysli, je stesk po Zemi, co nikdy jsme neznali. Jako by DNA ve spánku šeptala, o modré kouli… co v prachu zanikla. Dýcháme jinak – a přesto to známe, nejsme už konec, jen ozvěna v hlavě. A v každé buňce, co v noci se chvěje, šeptá Zem matčina jménem, co hřeje.
