[Verse 1] Doktor se ptá, jak se dneska mám, říkám: „Na svůj věk, až podezřele fajn.“ Mám se prý hlídat, něco si psát, jen ať mi nezakáže, pracovat. [Chorus] Pětašedesát, mých pětašedesát to je věk, tak akorát! Pětašedesát, a žádnej pád, mám svůj styl, už napořád. [Verse 2] Koleno hlásí, že počasí se mění, když vstávám, ještě za kuropění. Beru život, tak jak běží, bez výčitek, a stále svěží! [Verse 3] Jen směju se víc, než kdy dřív, vím, co chci, žádnej světa div. [Chorus] Pětašedesát, mých pětašedesát to je věk, tak akorát! Pětašedesát, a žádnej pád, mám svůj styl, už napořád. [Verse 4] Jsem dědeček, jasně, ale žádná nuda, vím, co je majnkraft, a taky amplituda. Tablet do ruky, a sjedu, co je in, užiju si taky, ten endorfin! [Bridge] Pětašedesát? To není varování! Je to licence, na upřímný chování. Co chci, to řeknu, co nechci, o tom mlčím, Že se to nehodí? Jen rameny pokrčím! [Chorus] Pětašedesát, mých pětašedesát, to je věk, tak akorát! Pětašedesát, a žádnej pád, mám svůj styl, už napořád. [Break] Sice zapomenu, co jsem chtěl říct, ale vím přesně, kým chci být. Nikam se neženu, už se neschovám, život beru nakreslenej, jak ho mám. Když se směju, pro svět mám cit, Pětašedesát — a chci dál žít! [Chorus] Pětašedesát, mých pětašedesát to je věk, tak akorát! Pětašedesát, a žádnej pád, mám svůj styl, už napořád. [Break / crowd moment] Hej — kde je těch čtyřicet? Hej — kdy mladej byl svět? Hej — kde jsou ty roky, kdy měl jsem ještě tenký boky! [Chorus] Pětašedesát mých pětašedesát, to je věk, tak akorát! Pětašedesát, a žádnej pád, mám svůj styl, už napořád.
