Na okraji světa, kde duha se pne, Heimdall tam stojí, on nikdy neusne. Slyší, jak tráva i v dálce teď roste, jeho jsou vize – ty jasné a prosté. Bílý bůh hlídá ten nebeský most, vstoupit tam nesmí ten nevítaný host. Devíti matek on synem se stal, aby tu na stráži hrdě vždy stál. Heimdallur vaktar, hornið mun gjalla, (Hej! Hej! Hou! Umba!) Bifröst er brúin fyrir oss alla! (Aaauuuu! Ali le jo!) Hvítasti ásinn með gullnar tennur, (Hej! Hej! Hou! Umba!) Örlagaeldur í augum hans brennur. (Aaauuuu! Ali le jo!) Zuby má ze zlata, pohled jak nůž, v každém z nás vidí, zda v nitru je muž. Slyší i vlnu, co v moři se tříští, zná naše dnes i to, co bude příští. Gjallarhorn u pasu připraven má, píseň tu osudnou on jediný zná. Nikomu neuhne, nezná ten strach, zůstane pevný, i když budem prach. Heimdallur vaktar, hornið mun gjalla, (Hej! Hej! Hou! Umba!) Bifröst er brúin fyrir oss alla! (Aaauuuu! Ali le jo!) Hvítasti ásinn með gullnar tennur, (Hej! Hej! Hou! Umba!) Örlagaeldur í augum hans brennur. (Aaauuuu! Ali le jo!) Až zatroubí mocně, tak země se zachvěje, puknou ty prastaré ledové závěje. Bratři a sestry, teď zvedněte zrak, Heimdall nám ukáže, kudy jde mrak. Věrnost je poutem, co k bohům nás pojí, vítězství čeká ty, co se ho nebojí. Děkujem strážci za klidný náš spánek, píseň se nese jak ohnivý vánek. Gjallarhorn! (Bum!) Vaktarinn! (Bum!) Hej! Hej! Hou! Umba! Aaauuuu! Ali le jo! (Skál!)
0/500