Přestává pršet Nej

[1. sloka] Přestává pršet a já stoupám dál, na vrchol kopce, co mě k sobě zval. O osm set metrů k nebi blíž, šedivá věž má v ocelové obloze skrýš. [Refrén] V mlžných horách čas se zpomalí, vítr šeptá příběh o dálkách i ráji. Kousky modra mezi mraky se skládají, a já tu stojím a vzrušeně hledím do dáli. [2. sloka] Český les pod věží neslyšně dýchá, mlha se válí, ve větvích tiše vzdychá. Čerchov je skrytý v páře, oblačností sitý, a moje touha jít dál každým krokem sílí [Refrén] V mlžných horách čas se zpomalí, vítr šeptá příběh o dálkách i ráji. Kousky modra mezi mraky se skládají, a já tu stojím a vzrušeně hledím do dáli. [Bridge] o pár kilometrů dál mě volá hřeben stínů, čas mě drží zpátky od přehnaných činů. A tak si vychutnám ten okamžik, co mám, v tichu hor, kde sama sobě naslouchám. [3. sloka] Když dolů scházím, slunce vykoukne ven, první od neděle – jak splněný sen. Bukové lesy zlatem najednou září, hřejí mě do rukou a hladí po tváři. [Refrén] V mlžných horách čas se zpomalí, vítr šeptá příběh o dálkách i ráji. Kousky modra mezi mraky se skládají, a já tu stojím a vzrušeně hledím do dáli. [Outro] Teplota stoupá, obloha je jasná, cesta mě vede dál – tichá a krásná. Nepromokavou bundu nechám klidně spát, v mlžných horách mám svůj malý svět, který mě má rád.