Verš 1:

Verš 1: V mlze v Janové hvězdy tiše mizí, vzpomínky na tebe, Denčo, mě svírají v tichu. Tři kompakty v noci, co zářily jak sen, teď je jen chlad, co mi láme den za dnem. Chodím stezkou, kde jsme spolu smáli se, tvůj hlas mi zní, i když dávno mlčíš. Hranolky s kečupem, smích na zlatým podnosu, teď jen popel vzpomínek v srdci mi klesá dolů. Refrén: Denčo, jsi má hvězda, co ve tmě se ztrácí, v srdci tě nosím, i když duše pláče. Cesta mýho života, plná ran a stínů, bez tebe, lásko, bloudím v mlze splínů. Verš 2: Vsetín mi dal kořeny, práci, těžký chleba, ale bez tebe, Denčo, je má duše slepá. Pamatuju, jak jsi říkala, že máš mě ráda, teď tvé zprávy mizí, jak hvězda v mlze padá. Bacily v těle, bolest v srdci sílí, píšu verše v noci, když hvězdy mě tíží. Za tátu, za dědu, co mi osud vzal,modlím se dál, ale bez tebe, Denčo, můj svět se rozpad. Refrén: Denčo, jsi má hvězda, co ve tmě se ztrácí, v srdci tě nosím, i když duše pláče. Cesta mýho života, plná ran a stínů, bez tebe, lásko, bloudím v mlze splínů. Bridge: Rok za rokem, kroky v mlze těžký jsou, chybovat je lidské, ale já už nejsem svůj. Tvůj stín mě volá, ač vím, že jsi pryč, Denčo, má lásko, jsi navždycky v mém srdci. Verš 3: Sedím v tichu, kde jsme spolu snili, na kopci v Janové, kde hvězdy nás kryly. Píšu ti písně, co bolí jak nůž, v nich je má pravda, co nikdy nezkrotím už. Možná jednou přijdeš, pod stejnou oblohu, uvidíš mě stát, jak čekám na svou zkoušku. Do té doby píšu, že v srdci tě uschovám, Denčo, má hvězdo, já pořád rád tě mám. Refrén: Denčo, jsi má hvězda, co ve tmě se ztrácí, v srdci tě nosím, i když duše pláče. Cesta mýho života, plná ran a stínů, bez tebe, lásko, bloudím v mlze splínů. Outro: V Janové v mlze hvězdy tiše hasnou, v srdci tvůj obraz, co nikdy nevyprchá. Denčo, má lásko, i když jsi jen stín, v mých snech tančíš, kde láska má smysl.