[Intro] Jó, jó, jó... Nevím, kde jsem. Asi je pozdě. [Verse 1] Bloudím po pokoji, klíče mám v dlani, na stole studený kafe a účty k placení. Říkám si: vydrž, ještě to nějak půjde, ale každý ráno nevím, kdo ze mě zbude. Měl jsem tolik šancí a tolik výmluv, sliboval jsem změnu, pak schoval jsem se pod stůl. Lidem jsem bral čas, když nabízeli ruce, a sobě jsem tvrdil, že to není vůbec kruté. [Pre-Chorus] Je mi fakt na nic — [PANICKÁ ATAKA!] Nemám sílu lhát, že všechno spravím, jen šeptám do ticha, jestli mě ještě vnímáš: [Chorus] Bože, jestli slyšíš, nevím, kde jsem, asi je pozdě klekat před tebe. Nechci se modlit jenom ze strachu, že jsem svůj život prošustroval v prachu. Bože, jestli slyšíš, nejsem dobrej, ale dneska poprvé už neutíkám. Jestli mi zbývá jediná věc, řekni mi, jak se vrátit zpět. [Verse 2] Mám v telefonu jména, kterým nedokážu zavolat, každý „promiň“ se mi učí těžko vyslovovat. Pamatuju dveře, co jsem prásknul bez důvodu, a tvář člověka, kterého jsem nechal samotného. Nechci si kupovat klid další nocí, nechci dělat hrdinu, když prosím o pomoc. Na parapetu prach, pod postelí starý dopis, v něm moje vlastní slova, co už neumím podepsat. [Chorus] Bože, jestli slyšíš, nevím, kde jsem, asi je pozdě klekat před tebe. Nechci se modlit jenom ze strachu, že jsem svůj život prošustroval v prachu. Bože, jestli slyšíš, nejsem dobrej, ale dneska poprvé už neutíkám. Jestli mi zbývá jediná věc, řekni mi, jak se vrátit zpět. [Bridge] Jó, jó, jó... Když se mě ptáš, co je, řeknu: dobrý, Bože. Pak zavřu dveře koupelny a zkouším dýchat bez výmluvy. Nechci slibovat zázrak, nechci hrát čistýho. Jen mi dej odvahu začít u nejbližšího člověka. [Outro] Nevím, kde jsem... así je pozdě... Ale dokud dýchám, nejsem úplně ztracenej. Bože, jestli slyšíš, nech mě dneska zůstat. Zítra zvednu telefon. A řeknu: promiň.
