Píseň Dagaz: o Rozbřesku a Proměně

​Když temná noc se láme v první paprsek, světlo vítězí, končí každá smrtelný stesk. Dagaz je brána, kde se noc v nový den mění, vše staré mizí, v novém žáru je vše zrození. Je to ten okamžik, kdy zrak tvůj jasně prohlédne, a každá stínka navždy z tvé duše pryč odsedne. ​Dagr er vaknaður, myrkrið er farið! Ljósið er komið, allt er nú varið! Breytist nú heimur, í birtunni skín! Dagaz er sigur, lífsgleði mín! ​Nehledej včerejšek, ten už dávno v mlze zmizel, kdo stojí v rozbřesku, ten svůj osud pevně vztyčil. Dagaz je proměna, co v nás i kolem nás tepe, všechno, co bylo zlé, se v náhlém světle zas lépe. Kdo přijal temnotu, ten nyní světlo víc chápe, když v ranní rose se jeho slabost konečně chápe. ​Dagr er vaknaður, myrkrið er farið! Ljósið er komið, allt er nú varið! Breytist nú heimur, í birtunni skín! Dagaz er sigur, lífsgleði mín! ​Buď jako úsvit, co hory a údolí hladí, když tvoje síla se s novým sluncem tiše radí. Tys prošel stíny, ty poznal jsi hluboké dno, teď z tvého nitra se rodí to nové, čisté zrno. Vítězství jasu, toť Dagaz v tvém srdci dnes plápolá, když tvá vlastní cesta tvé nové já konečně volá. ​Dagr er vaknaður, myrkrið er farið! Ljósið er komið, allt er nú varið! Breytist nú heimur, í birtunni skín! Dagaz er sigur, lífsgleði mín!