V tichosti sedím, jen srdce bdí,

[Sloka 1] V tichosti sedím, jen srdce bdí, myšlenky mé víří jak proudy tmy. Za oknem v šeru se zableskne třpyt – jednorožec přichází, když toužím jen být. [Refrén] Jednorožec světla do kruhu mě zve, tančíme spolu jak v pohádce své. S ním mizí stíny, mé srdce to zná, že záříme spolu – on, vesmír a já. [Sloka 2] Otvírám okno – samota spí, do pokoje vchází dech z výšin dní. Duhový závoj mě do náruči vkládá, v tom tichu života duše se skládá. [Refrén] Jednorožec světla do kruhu mě zve, tančíme spolu jak v pohádce své. S ním mizí stíny, mé srdce to zná, že záříme spolu – on, vesmír a já. [Bridge] Hříva mu jiskří, jak hvězdný déšť, v každém kroku slyším božskou řeč. Unáší dál mě do tichých sfér, kde sny jsou pravda mají směr. [Refrén – závěr] Jednorožec světla do kruhu mě zve, tančíme spolu jak v pohádce své. S ním mizí stíny, mé srdce to zná, že záříme spolu – on, vesmír a já.