Znám staré písně, co smrtelník ztratil, léčí i rány, by život se vrátil. Když zapěji druhou, hned ochranu svážu, svým věrným a padlým tak pomáhat kážu. Galdrar rísa, fjǫtrar falla! Óðinn syngr, vopnin snjalla! Rúnar rista, dauðir rísa! Vegvísir, norðan gýsa! Třetí mé kouzlo hned otupí meče, nepřítel v bitvě se do prachu vleče. Čtvrté když zvolám, hned spadnou mé řetězy, železo pukne a svoboda vítězí! Galdrar rísa, fjǫtrar falla! Óðinn syngr, vopnin snjalla! Rúnar rista, dauðir rísa! Vegvísir, norðan gýsa! Zastavím šípy, co do tmy letí, proklatci padnou hned v mrazivém smetí. Utiším bouři a rozbouřené vlnobití, když skaldova píseň mým runám v noc svítí. Galdrar rísa, fjǫtrar falla! Óðinn syngr, vopnin snjalla! Rúnar rista, dauðir rísa! Vegvísir, norðan gýsa! Když spatřím viselce na stromě starém, promluvím s mrtvým tím pohanským darem. Otevře oči a tajemství poví, moudrost Všeotce se v krvi zas obnoví. Galdrar rísa, fjǫtrar falla! Óðinn syngr, vopnin snjalla! Rúnar rista, dauðir rísa! Vegvísir, norðan gýsa!
