[Verse 1] Doktor se ptá, jak se dneska mám, říkám: „Na svůj věk, až podezřele fajn.“ Mám se prý hlídat, něco si psát, jen ať mi nezakáže, tancovat! [Chorus] Pětapadesát, mých pětapadesát, to je věk, tak akorát! Pětapadesát, a žádnej pád, mám svůj styl, už napořád. [Verse 2] Koleno hlásí, že počasí se mění, když vstávám, ještě za kuropění. Beru život, tak jak běží, bez výčitek, a stále svěží! [Verse 3] Jen směju se víc, než kdy dřív, vím, co chci, žádnej světa div. [Chorus] Pětapadesát, mých pětapadesát, to je věk, tak akorát! Pětapadesát, a žádnej pád, mám svůj styl, už napořád. [Verse 4] Jsem babička, jasně, ale žádná nuda, vím, co je majnkraft, a taky amplituda. Tablet do ruky, a sjedu, co je in, užiju si taky, ten endorfin! [Bridge] Pětapadesát? To není varování! Je to licence, na upřímný chování. Co chci, to řeknu, co nechci, o tom mlčím, Že se to nehodí? Jen rameny pokrčím! [Chorus] Pětapadesát, mých pětapadesát, to je věk, tak akorát! Pětapadesát, a žádnej pád, mám svůj styl, už napořád. [Break] Sice zapomenu, co jsem chtěla říct, ale vím přesně, kým chci být. Nikam se neženu, už se neschovám, život beru nakreslenej, jak ho mám. Když se směju, pro svět mám cit, pětapadesát — a chci dál žít! [Chorus] Pětapadesát, mých pětapadesát, to je věk, tak akorát! Pětapadesát, a žádnej pád, mám svůj styl, už napořád. [Break / crowd moment] Hej — kde je těch čtyřicet? Hej — kdy mladej byl svět? Hej — kde jsou ty roky, kdy měla jsem ještě tenký boky! [Chorus] Pětapadesát, mých pětapadesát, to je věk, tak akorát! Pětapadesát, a žádnej pád, mám svůj styl, už napořád.
