[Intro – tiché, vážné] Vidíš, kdo zůstal, když se bouře zvedla… A kdo zmizel, když přišla tma. Falešní přátelé – největší lekce života. [Sloka 1] Když jsem byl dole, nikdo mi ruku nepodal, jen ticho v uších, jen studený vzduch kolem stál. Když jsem vyrost, přišli, chtěli kus z mého stolu, teď poznám, kdo tu byl fakt, a kdo jen kvůli společnému zisku. Všechno se ukáže, když nemáš nic – masky spadnou, poznáš faleš v očích jak ledový sťisk. Už vím, kdo mě chtěl vidět padnout, a kdo stál u mě, když jsem se musel zvednout. [Refrén – melodický, silný] Falešní přátelé mizí jak stíny, když se rozednívá, zůstávají jen pravý rýmy. Stojím tu pevně, už neklamu sám sebe, radši pár skutečnejch, než stovku těch, co lžou do nebe. Falešní přátelé mizí jak stíny, jen rodina a pravý srdce zůstává při nás. [Sloka 2] Viděl jsem úsměvy, co bodají jak nůž, když tě obejmou, tak cítíš ten falešný kruh. Říkají "brácho", ale v očích chtěj tvůj pád, myslejí si, že tě znají, ale neví, co máš rád. Já jim nevracím tu špínu, co házej’, život je učitel – a lekce přichází drsně a vázne. Dneska už vím, že není špatný být sám, Dneska už vím, že není špatný být sám, lepší než sedět s hadem, co ti dýchá na krk. [Refrén – melodický, silný] Falešní přátelé mizí jak stíny, když se rozednívá, zůstávají jen pravý rýmy. Stojím tu pevně, už neklamu sám sebe, radši pár skutečnejch, než stovku těch, co lžou do nebe. Falešní přátelé mizí jak stíny, jen rodina a pravý srdce zůstává při mně. [Sloka 3] Nezlobím se, jen vím, kdo jste, čas prověří víc než tisíc slov na papíře. Kdo tu byl, když se lámaly ledy? Jen ti, co drželi, ne ti, co hledali křivdy. Dneska stojím výš a vím, komu věřit, pár jmen na prstech, co bych mohl s sebou vzít na Měsíc. Těm ostatním jen vzkaz – díky za tu lekci, vaše faleš mě zocelila, teď mám svoje vlastní sekce. [Refrén – melodický, silný] Falešní přátelé mizí jak stíny, když se rozednívá, zůstávají jen pravý rýmy. Stojím tu pevně, už neklamu sám sebe, radši pár skutečnejch, než stovku těch, co lžou do nebe. Falešní přátelé mizí jak stíny, jen rodina a pravý srdce zůstává při nás. [Sloka 4 + závěr] Jestli mě chceš vidět padnout, tak čekej dlouho, mám kolem sebe štít, tvoří ho krev, ne slovo. Rodina– víte, co pro mě znamenáte, v bouři jste kotva, když jiní jen zrádně mávají’ z dálky. Já nejdu pro pomstu, jen pro klid, pravda se vrátí sama, nemusím nic říct. Falešní přátelé zmizí jak prach, a já dál stojím – pevně, s rodinou v zádech a v duši plamen jak drak. [Refrén – finální, prodloužený] Falešní přátelé mizí jak stíny, když se rozednívá, zůstávají jen pravý rýmy. Stojím tu pevně, už neklamu sám sebe, Stojím tu pevně, už neklamu sám sebe, radši pár skutečnejch, než stovku těch, co lžou do nebe. Falešní přátelé mizí jak stíny, jen rodina a pravý srdce zůstává při nás… Zůstává při mně… navždy při mně.
