[Intro - spoken, deep male voice] Nevím, co bude zítra. A poprvé v životě netvrdím, že to vím. Ale dokud máme pro co vstávat... pořád máme NADĚJI. [Sloka 1] Dneska ti nebudu lhát, že mám všechno pevně v rukách, jsou dny, kdy počítáš každou korunu a přemýšlíš, co bude dál. Život se neptá, jestli může, prostě změní tvoje plány a ty stojíš proti realitě bez ochrany. Nevím, co bude za měsíc, nevím, co přinesou dva jestli přijde lepší zpráva, nebo další rána do vrat. Ale jedno pořád vlastním, i když nemám jistotu — dokud dokážu věřit zítřku, ještě nejsem na konci dnů. Nechci soucit, nechci slyšet, že se všechno spraví samo protože některý věci bolí a některý prostě nemají návod. Chci jen ráno otevřít oči s tím, že pořád můžu žít, že mám lidi, kvůli kterým stojí za to dál něco tvořit a snít. Takže jestli čekáš Faloka, co ti bude prodávat sen dneska dostaneš pravdu — někdy nevím kudy ven. Ale i když nevidím cíl a před sebou mám další zeď pořád věřím v lepší zítřek. A TO MI NIKDO NEVEZME! [Chorus] NADĚJE! Dokud dýcháš, ještě není konec hry. NADĚJE! I když nevíš, co ti přinesou další dny. NADĚJE! Pro mě, pro tebe, pro všechny kolem nás. Dokud věříme v lepší zítřky — POŘÁD MÁME ČAS! [Sloka 2] Podívej se kolem sebe, svět má pořád svoje jizvy jeden prosí jenom o klid, druhý počítá své zisky. Někde dítě hledá domov, někde člověk ztrácí víru, a přitom všichni říkáme, že chceme trochu míru. Máme všechno na dosah, ale vzdalujeme se sobě umíme psát tisíc zpráv, ale neumíme říct: „Jsem tu pro tebe.“ Soudíme se podle jména, podle peněz, podle vzhledu přitom každý táhne něco, co mu nevidíš na pohledu. Já nechci věřit tomu, že jsme zapomněli být lidi že je jednodušší nenávidět než pochopit, co druhý cítí. Protože dokud jeden člověk podá druhému svou dlaň ještě není všechno ztracený — ještě máme o co hrát. [Sloka 3] A teď mluvím za nás všechny, co jsme někdy nevěděli jestli cesta, kterou jdeme, vůbec vede tam, kam chceme. Za ty, co začínají znova, i když nemají skoro nic za ty, který nikdo nezná, přesto mají důvod žít. Za rodiny, co drží spolu, když se počítá každý den za člověka, co jde do práce a večer pořád drží svůj sen. Za ty, co něco ztratili, ale neztratili sebe za každého, kdo dnes doufá, že se jednou vyjasní nebe. Nemusíš zachránit svět, abys měl na tomhle světě cenu nemusíš mít milion lidí, stačí být tu pro jednoho. Nemusíš vyhrát pokaždý, nemusíš znát každý směr někdy největší vítězství je neztratit v člověka víru. My nejsme bez chyb, nikdy nebudem, takový život není ale pořád můžeme rozhodnout, co po nás jednou něco změní. A jestli máme jednu možnost napsat další kapitolu tak ji kurva nepromarníme! DOKUD JSME TADY SPOLU! [Bridge - beat builds] Možná já. Možná ty. Možná my. Možná svět. Nikdo neví, co přijde zítra... ALE DNESKA JEŠTĚ VĚŘÍME! [Sloka 4 - strongest verse] Tak tady stojím naposled na konci těchhle osmnácti stop ne jako někdo, kdo zná odpověď — jsem pořád stejný člověk jako dřív. Mám svoje sny, svoje lidi, svoje otázky a strach ale odmítám dát budoucnosti předem prohraný zápas. Protože Naděje není věta, že to dobře dopadne není slib, že každý přání jednou samo na zem spadne. Je to důvod udělat krok, když nevíš, kam tě zavede je to malý „ještě věřím“, když ti život odpověď nedonese. Je v otci, co chce pro své děti trochu lepší další den, v mámě, která drží rodinu, i když sama neví, co bude. Je v příteli, co zvedne telefon, když ostatní nemají čas, je v nás pokaždý, když řekneme: „Ještě pořád věřím v nás.“ Je v ulicích, je v domovech, je v každý obyčejný větě v lidech, co se nevzdali myšlenky na trochu lepší svět. A jestli jednou přijde ráno, kdy se všechno začne měnit chci vědět, že jsem do té doby nepřestal aspoň trochu věřit. [Final Chorus - massive] NADĚJE! Dokud dýcháš, ještě není konec hry. NADĚJE! I když nevíš, co ti přinesou další dny. NADĚJE! Pro mě, pro tebe, pro všechny kolem nás. Dokud věříme v lepší zítřky — POŘÁD MÁME ČAS! [Outro - beat fades, spoken] Možná svět má naději. Možná ty máš naději. Možná já mám naději. Ne... MY MÁME NADĚJI.
