[Verse 1] Jak smířit se mám, když je vše jinak, než jsem si přál? Říkali: „Zahoď předsudky, jdi dál,“ ale já… já se ztrácím, ztrácím sám. Snazší bylo předstírat, že se nic nestalo, věřit, že to přejde, že to nebude natrvalo. --- [Chorus] Čas nás uvěznil, a rozdíly začaly být znát. Ona smála se, když měla plakat, plakala, když měla se smát. Nedokázala si hrát… Prosím – nechte jí, nechte jí si hrát. Nechte jí, prsty písek protékat, nechte jí po svém si hrát… --- [Verse 2] Děti se smály a nechaly ji stát, a mně nezbylo než to tak brát. Jak šel čas, … učil jsem se mlčet, ale srdce křičí, i když má tvář je klidná. Říkali: „Zahoď předsudky…“ Jenže ty se lepí jako stín – a všude zůstávaj. --- [Chorus] Čas nás uvěznil, a rozdíly začaly být znát. Ona smála se, když měla plakat, plakala, když měla se smát. Nedokázala si hrát… Prosím – nechte jí, nechte jí si hrát. Nechte jí, prsty písek protékat, nechte jí po svém si hrát… --- [Bridge] Myslel jsem, že svět se roztančí, že lidé obejmou nás bez hranic, ale zůstal jsem sám… a ty? Beze slov jsme se dívali – na sebe, do prázdna, i na ni… Bože, co jsi to udělal?! --- [Verse 3] Hledám klid tam, kde to znám, ve tmě slyším hlas, co šeptá sám: „Zahoď předsudky… jdi dál!“ Zní to snadně, ale cesta bolí. Kráčím po ní, hledám smíření, a snad i trochu víry. --- [Chorus ] Čas nás svírá, a přesto chci věřit dál. Nechte jí prsty písek protékat, nechte jí – jak to cítí – si hrát. Nechte jí být – jaká je, jak se narodila. Její smích je dar… A my jsme tu – pro ni, ne proti ní. --- [Verse 4] Příteli můj – nebuď jen svědkem, buď člověkem… Podej ruku, když můžeš. Cit není slabost – je to síla. Otevři srdce, dýchej… a pomáhej. --- [Refrén] Čas… ten nezastavíš. Ale my můžeme zastavit lhostejnost. Nechte jí si hrát. Nechte jí prsty písek protékat… Nechte jí po svém – si žít. ---
