V tichu stojíš, ruka tápe v tmě, světlo tě míjí, noc proudí v tobě. Loki ti šeptá jak had v dutém kmeni, v dlani ti vkládá proutek z jmelí němý. Baldrův hlas září jak slunce v mlhách, ty slyšíš jen kroky a dech v prastarých hrách. Osud tě vede, i když nevidíš dál, v jediném gestu se zlomí svět i král. Höðr, blindr maðr, örlögin kalla, Höðr, sverð í hendi, blóðið skal falla! Stíg fram, stíg fram — vér sjáum ei, Dauði kemur nær — hjarta brennr í þvi. V síni se smějí, bohové hází v žert, Baldr stojí pevně, nic nemůže ho vzít zpět. Jen ty tam stojíš, v tichu bez zraků, Loki tě vede jak stín k prahu zázraků. Ruka se zvedne, proutek letí v dál, v jediném šlehu se zlomí boží král. Smích se rozpadne, svět se v prachu chvěje, a ty jen stojíš — nevíš, co se děje. Höðr, blindr maðr, örlögin kalla, Höðr, sverð í hendi, blóðið skal falla! Stíg fram, stíg fram — vér sjáum ei, Dauði kemur nær — hjarta brennr í þvi. Po činu ticho padá jak sníh, v srdcích bohů roste temný hřích. Óðinn se sklání, v očích má stín, vidí tvůj osud i Lokiho čin. Höðr se třese, v duši má led, nechtěl být vrahem, jen kráčet vpřed. V prázdnotě stojí, kde svět se láme, a nese v srdci vinu, co nikdy neustane.
