[Intro — flute, sounds of birds in the forest, intimate atmosphere] V kouzelné krajině, kde zpomalil se svět dům s duší vévodkyně stojí tu více jak sto let. [Verse 1 — warm acoustic guitar, nostalgic folk storytelling] Někdy v roce devatená cet dvacet čtyři vyrostl dům hrdý jako jeho pán, vrchní důlní Jánský to celé řídí jezdí na hřebci jménem Tulipán. Čtyři hnědé hlavy funí ve stáji, ze studny podzemní prameny šumí, vlečka s uhlím mlhu rozkrájí, každý dělá to, co nejlépe umí. V kuchyni voní chléb z pece, dřevěné trámy dál tašky drží, ženy uspávají své děti v dece, oheň tu mají na starost muži. [Chorus — emotional, spacious, gentle female vocal] Ten dům nad tunelem pamatuje víc než lidé, slyšel to dusné ticho po válce kdy pramálo na člověka zbyde. Když vlak klouže po kolejích na chvíli zadrží svůj dech… Splyne v bílých závějích, zahradu poroste měkký mech. [Verse 2 — quieter delivery, subtle melancholy, soft cello] Pak přišla léta se staženým hlasem, kdy se šeptalo víc než se smálo, kdy šetřilo se vajíčky i masem a teplo z kamen jen skromně plálo. Pozemek rozdělil cizí podpis, z hospodářství zbyl malý kousek, koně zmizeli, vlečka na odpis, k večeři zbylo jen pár housek. Jen krovy stále držely střechu, i když čas okapy ohýbal dolů a dům stál dál beze spěchu, jak zkušený strážce na vrcholu. [Verse 3 — intimate, fragile vocal, creaking wood ambience] Paní Antušková našlapovala tiše po dřevěných podlahách sama, bez manžela roky se táhly jak klišé, udržovala teplo čiperná dáma. Znala zvuk všech dveří, každý rám vybírala dopisy ze schránky, a když okna otevřela dokořán, les vešel dovnitř bez pozvánky. Dům trochu zestárl o samotě, ale naštěstí neztratil sám sebe, jen čekal, kdo se postaví prázdnotě, a zahřeje pokoje, kde od nohou zebe [Chorus — fuller arrangement, violin harmonies, emotional lift] Ten dům nad tunelem pamatuje víc než lidé, slyšel to dusné ticho po válce kdy pramálo na člověka zbyde. Když vlak klouže po kolejích na chvíli zadrží svůj dech… Splyne v bílých závějích, zahradu poroste měkký mech. [Verse 4 — hopeful tone, warm acoustic textures, woodland atmosphere] Pak přišli dva a v očích měli les i radost jako malé děti, nesli si ticho, únavu z měst a sny o zcela jiném žití. Zamilovali se do barokního štítu, do podlahy z balvanů ve stáji, do skromných forem blahobytu do sousedů, co si přes plot povídají. Chtějí tu slyšet dětské kroky, sbírat do košíku houby po dešti, uvařit kompot, co vydrží roky a žít tak, jak málokomu se poštěstí. [Outro — slow fade, train passing through tunnel, birdsong, soft wind in trees] Dům nad tunelem už dávno není sám… po sto letech si našel ty, kteří rozumí jeho stěnám.
