[Sloka 1] Narodil jsem se tam, kde vzduch byl těžkej, Kladno – město, co z chlapa dělá tvrdej skejt. Ulice mě naučily koukat za roh, nedůvěra v očích, ale srdce vždycky šlo. Byl jsem kluk, co hledal směr, v betonu sny – ale často přišel pád dřív než cíl. Neměl jsem všechno, ale měl jsem vůli, a ta mě vedla dál – i když svět mě školil. [Refrén] Dva světy – jeden mě stvořil, druhej mě změnil, z Kladna do Teplic – kde život plynul jinak, než zvyklí jsem byl. Tady jsem našel domov, lásku, co mě drží, ženu, děti, a bratra – teď vím, kde moje srdce leží. [Sloka 2] Teplice – novej dech, když už jsem sotva dýchal, najednou byl klid, kde dřív jen chaos křičel. Poznal jsem ji – tu, co mě zvedla, v jejích očích nebyl soud – jen pravda a víra. Dcera, syn – moje dvě světla, díky nim vím, co znamená cesta. Ne honba za pozlátkem, ale za teplem v hlase, když řeknou „tati“, vím, proč mám sílu zase. [Refrén] Dva světy – jeden mě stvořil, druhej mě změnil, z Kladna do Teplic – kde život plynul jinak, než zvyklí jsem byl. Tady jsem našel domov, lásku, co mě drží, ženu, děti, a bratra – teď vím, kde moje srdce leží. [Sloka 3] Frost po boku – není to náhoda, dva extrémy, co se spojily jak voda a oheň do základu bratra. WinterHellBrothers – není to crew pro flex, je to domov, víra, když se svět hroutí jak sníh pod vex. Tady jsem víc než jméno, víc než role, jsem Falok – co drží svou zónu i když padne dole. Ať jsme kdekoliv, v srdci pořád vím: Z těch dvou světů jsem si postavil jeden, co drží tým. [Refrén] Dva světy – jeden mě stvořil, druhej mě změnil, z Kladna do Teplic – kde život plynul jinak, než zvyklí jsem byl. Tady jsem našel domov, lásku, co mě drží, ženu, děti, a bratra – teď vím, kde moje srdce leží.
0/500