[Verse 1] Už to budou tři roky, co se to psalo, k narozeninám přání a jak málo se zdálo, že by z toho mohlo být něco víc. Byla jsi tak krásná, a já neměl nic. Říkal jsem si, že taková holka se nezajímá, že u ní taková nula nikdy nezabírá. [Pre-Chorus] Pak jsi ale napsala, jestli nepůjdem ven, a mně se najednou začal plnit sen. Naše raketa vyletěla přímo ke hvězdám... Jak to mohlo spadnout, se teď tiše ptám. [Chorus] Zklamání mě ničí, vzalo mi všechen dech, cítím se tak prázdný, ztracený v ozvěnách. Mám pocit, že nemám cenu, že jsem všechno prohrál, i když jsem ti ze sebe to nejlepší vždycky dal. [Verse 2] To, co mělo zůstat jenom mezi námi, jsi vynesla ven před cizími tvářemi. Jak by ti asi bylo, kdybych udělal to samé? Kdybych ukázal tvé chyby, když se nikdo nedíváme? Ale já nejsem takový, já ti nechci ublížit, nemám v povaze tvé tajnosti někdy zneužít. [Chorus] Zklamání mě ničí, vzalo mi všechen dech, cítím se tak prázdný, ztracený v ozvěnách. Mám pocit, že nemám cenu, že jsem všechno prohrál, i když jsem ti ze sebe to nejlepší vždycky dal. [Bridge] Chtěl bych se, Deniso, ještě jednou sejít, normálně si promluvit a nechat zlost odejít. Jenom tě obejmout, to pro mě znamená svět, zkusit to pochopit a naposled si vyprávět. [Outro] Stále tě mám moc rád... Stále mi tolik chybíš, co ti budu povídat. Naše raketa dopadla zpátky na zem, a já tu teď stojím... úplně sám jen. [End]
