A svět kráčel ruku v ruce, Narovnal mi paži, bez pálení ran, bez lítosti, bez pout, bez žalu, Při zpívání ukolébavek, dal mi všechno – Všechno, po čem duše toužila. Nebyl mi cizí. Každé ráno mě vítal s úsměvem. s mírem, světe, v květu, s jiskřičkou v očích, vlídný, jemný, překračoval hranice, mezi světy, mezi planetami až po Pluto, předcházely věky, každý svět, za hranicemi zákonů a myšlení. Kde chudoba už nemá moc a radost ze života nikdy nezmizí, kde hvězdy říkají dobrou noc a všechno je tak krásné… Uprostřed cesty hvězd, kde v objetí slunce jabloně kvetou a večeře se podává velmi zřídka, kde zvířata znají jen jemné teplo a pro život nezmaří, tam vše duhovým sveltem kvetlo. Kde srdce promlouvá jasným hlasem Každý den se znovu a znovu hraje jedna píseň: "Miluji tě av tobě mám lásku!" A svět jen tiše odpovídá... Nastavil mi rameno své…
