Každej v mládí světa znalec ztroskotá, je leda psanec. Zakrvácí ze srdéčka, skomírá, plus, mínus, tečka... Za každou pletichu viní ho ze hříchu, renomé vytuší výhradně ze smíchu. Jízlivou závratí a čelem krabatým jak vůl před porážkou mladík, ten zaplatí. O letmé chvíli, kdy byli i krásní jako motýli, na úbytě básní. Holka mu zmatená zděšeně povyká, že se jí dotýká rukou nebožtíka. Co prý se tážou staří dokážou? Láteří, nad vodou o víně kážou. Vzápětí prožívaj do hlíny prdící vzpomínky na lásku v srdcích jim tlející… [solo] Co prý se tážou staří dokážou? Láteří, nad vodou o víně kážou. Vzápětí prožívaj do hlíny prdící vzpomínky na lásku v srdcích jim tlející. Vzpomínky na lásku v srdcích jim tlející...