Hluboko v kořenech, kde tma se jen pění, najdeš tam moudrost, co v osud se mění. Mimir tam střeží tu nejčistší vodu, za doušek poznání ztratíš svobodu. Všeotec oko tam do hlubin vložil, aby v té pravdě a vědění ožil. Voda je chladná a pravda je krutá, v každé té kapce je věčnost teď vkutá. Mímir, hinn vitri, við brunninn hann býr, Sannleikur dýpur, sem andinn er nýr! Drekktu úr horninu, fórnin er gefin, Örlögin skrifuð, í vísdóm er vafin! I když mu hlavu ti soupeři sťali, bohové moudrost mu v ústech zas dali. Ódin ji chová a šeptá jí v tichu, hledá tam radu a zbavuje pýchu. Hlas starých věků teď v ozvěně slyšíš, k pravdě se skrze ty příběhy blížíš. Není to v síle, leč v tom, co se ví, Mimir ti tajemství světa teď napoví. Mímir, hinn vitri, við brunninn hann býr, Sannleikur dýpur, sem andinn er nýr! Drekktu úr horninu, fórnin er gefin, Örlögin skrifuð, í vísdóm er vafin! Pij z toho pramene, dokud je čas, moudrost ti zachrání kůži i vaz. Runy jsou vryty do paměti stromu, vítězství patří jen moudrému domu. Synové, dcery, teď skloňte svou hlavu, ctěte tu moudrost a nechte tu slávu. Vědění pálí, však osvítí tmu, Mimir nás provede ze špatných snů.
0/500