[Sloka 1] Ejj, tady jsem – přicházím z podsvětí, jsem Falok, co se vzpírá, cestu nechce měnit. Nevidím jiný směr než rodinu mít, ať je to syn, dcera, nebo má paní – pro ně chci žít. Zůstávám nohama na zemi, i když vítr fouká, život mě ohýbal, ale nezlomil – slova nestačí, dnes už chápu, co má váhu, rodina – moje síla, moje právo. [Refrén] Vždycky jsem to byl já, kdo byl při zemi, nechtěl žít v oblacích, ani padat na dno temný stěny. Teď přišel můj vzestup, ukážu, co ve mně je, nejdu sám – mám za sebou srdce, co mě žene. Rodina je můj motor, bratři moje zázemí, pro ně budu stát pevně – i když svět se změní. Síla není v těle, ale v tom, co vydržíš, a já to nesu hrdě – pro ty, co mě milují. [Sloka 2] Už dávno vím, že láska není slabost, je to dar od matky, co v sobě má jasnost. Tak ji držím pevně, i když cesta bolí, rána vstávám brzo – rutina mě školí. Snídaně, život, pak jedu zas bomby, každej den není slunce, ale tma nezůstane. Prošel jsem temnotou, přicházím s klidem, vím, že síla není v útěku, ale v rytmu. [Refrén] Vždycky jsem to byl já, kdo byl při zemi, nechtěl žít v oblacích, ani padat na dno temný stěny. Teď přišel můj vzestup, ukážu, co ve mně je, nejdu sám – mám za sebou srdce, co mě žene. Rodina je můj motor, bratři moje zázemí, pro ně budu stát pevně – i když svět se změní. Síla není v těle, ale v tom, co vydržíš, a já to nesu hrdě – pro ty, co mě milují. [Sloka 3] Dnes věřím životu – dal mi důkaz sám, rodinu, přátele – co zůstávaj, i když padám. Temnota je pryč, strach se ztratil v dálce, vím, co chci – být oporou v pravý palbě. Podpora není slova, ale přítomnost, když stojíte za mnou – cítím jistotu. Děkuju všem, co mě drží, i když jsem nebyl svatý, vím, že směr je růst – ne stát. [Refrén] Vždycky jsem to byl já, kdo byl při zemi, nechtěl žít v oblacích, ani padat na dno temný stěny. Teď přišel můj vzestup, ukážu, co ve mně je, nejdu sám – mám za sebou srdce, co mě žene. Rodina je můj motor, bratři moje zázemí, pro ně budu stát pevně – i když svět se změní. Síla není v těle, ale v tom, co vydržíš, a já to nesu hrdě – pro ty, co mě milují. [Sloka 4] Život jsem bral s nadhledem – až moc dlouho, vím, že čas běží – není ho mnoho. Chci inspirovat druhý, ukázat, že to jde, že i s pády se dá stát – a drží směr. Nezáleží na barvě, jménu nebo tváři, když nejsi zmrd, máš právo na záři. Žij svůj život, jako by byl poslední den, najdeš cestu – čistou, přímou, bez scén. [Refrén] Vždycky jsem to byl já, kdo byl při zemi, nechtěl žít v oblacích, ani padat na dno temný stěny. Teď přišel můj vzestup, ukážu, co ve mně je, nejdu sám – mám za sebou srdce, co mě žene. Rodina je můj motor, bratři moje zázemí, pro ně budu stát pevně – i když svět se změní. Síla není v těle, ale v tom, co vydržíš, a já to nesu hrdě – pro ty, co mě milují.
0/500