Ta má Barbínka

Ta má Barbínka: Ta má Barbínka, malá bublinka, zrzavé vlasy, dlouhé klasy. Fotky řadí — pomalu, nespěchej. Stála jsi v hájku, silonky do běla, vlasy nahoru, dráždila chlapy. Ti jak balvany čuměli a stáli, běželi, pak se nesměli. STOP! Scénář od začátku... Skok... Do jiné pohádky dáme přehrádky, hranice — už nic nesmíte, nic nesdělíte. Poezie marná, ta tak jen snadná, v šatech bez bot, machruje do not. Vy všechno kazíte, pak tak nemlčíte. Nikdo vás neprosil partitury nosit. Vám se to líbí? V dálce ty rty? Múza pekelná, do snu vznešená, je tak nestoudná, i tak zkažená, v myšlení, spřažením, rušíš mé sny... Jsem v realitě, na nebi, nebo já sním? Ty jsi ta Greta? Ne! Já jsem Poeta, co boří vám sny...