[Sloka] Na mě nečekej, já přijdu až ráno. Včera jsem usnula za Teskem u popelnic. Jedna bota fuč, řasenka na tváři, ale hlavně že prej život pořád září. Říkám si: “Dneska už fakt končím.” To opakuju každej druhej den. Jenže když se setmí, něco mě táhne ven… a já zas zmizím. [Refrén] Na mě nečekej, na mě nečekej, já přijdu až ráno. Na mě nečekej, na mě nečekej, hej, hej, hej! Jednou nahoře, desetkrát níž, směju se nahlas, i když už důvod nevíš. Na mě nečekej, na mě nečekej, já přijdu až ráno. Protože dnešek, dnešek je náš… …než přijde pád. [Sloka] Když nejsou prachy, tak hrdost jde stranou. Na rohu pod lampou prodám další noc. Říkám si: “Jen dneska, zítra budu jiná.” Jenže zítřek přijde a já lžu zas znova. Pak rychlej obchod, schovám zboží pod bundu. Ochranka mě zdraví: “No nazdar, jste tu.” Pokladní jen kroutí hlavou jako vždy… Já se směju dál, i když není čemu. [Refrén] Na mě nečekej, na mě nečekej, já přijdu až ráno. Na mě nečekej, na mě nečekej, hej, hej, hej! Jednou nahoře, desetkrát níž, směju se nahlas, i když už důvod nevíš. Na mě nečekej, na mě nečekej, já přijdu až ráno. Protože dnešek, dnešek je náš… …než přijde pád. [Bridge] Moje malá roste, ale beze mě. Ve školce už dávno nekreslí náš dům. Říkají jí: “Máma jednou přijde.” Já to říkám taky… už několik let. Sociálka mě zná líp než vlastní máma, na úřadech už znají i moje křestní jméno. Pořád tvrdím všem: “Já to zvládnu sama.” A přitom už dávno nevěřím ani sobě. [Refrén – Outro] Na mě nečekej, na mě nečekej, já přijdu až ráno. Hej, hej, hej, na mě nečekej, hej, hej, hej, já přijdu až ráno. Na mě nečekej, na mě nečekej, zítra zas přísahám, že končím. Až uslyšíš: “Mám to pod kontrolou…” Tak se klidně směj. To je totiž moje nejoblíbenější lež.
