[Instrumental] „Tam děťátko mají v té chatě,“ děl k Mistru, „ať v potěchu vzplá chudičký Bethlem jim v zlatě mých jablek a ořechů, ty nejkrásnější chci hračky kol jesliček postavit, pomluvit nesmí nás tady, ať dál zas můžem jít.“ Po bílém sněhu se táhnul dvou stínů černý lem. Z nich jeden dolů se nahnul. „Kde jsme?“ — To česká zem! „Zde třeba stavit se déle,“ děl světlejší první stín a sladkou svou tváří se sklonil v mrak, tmavých do hlubin. „Tam děťátko mají v té chatě,“ děl k Mistru, „ať v potěchu vzplá chudičký Bethlem jim v zlatě mých jablek a ořechů, ty nejkrásnější chci hračky kol jesliček postavit, pomluvit nesmí nás tady, ať dál zas můžem jít.“ Pod sněhem pole tam spala, je věnčily štíty hor, z chat nízkých okny zář plála, zněl z kostelů vážný chór: „Nám z růže vykvetl kvítek,“ to táhlo mlhami, však za tím to „radujme se“ jak vázlo by slzami. „Tam děťátko mají v té chatě,“ děl k Mistru, „ať v potěchu vzplá chudičký Bethlem jim v zlatě mých jablek a ořechů, ty nejkrásnější chci hračky kol jesliček postavit, pomluvit nesmí nás tady, ať dál zas můžem jít.“ [Instrumental] Pod nimi právě v hloubi štít chatrče se tměl. Kdes ve vsi dvanáctou troubí, od lesa psů štěkot zněl Stín tmavší — to svatý byl Petr — rozhrnul zvolna svůj šat, pln jablek, ořechů, hraček, jež rozdával hojně a rád. „Tam děťátko mají v té chatě,“ děl k Mistru, „ať v potěchu vzplá chudičký Bethlem jim v zlatě mých jablek a ořechů, ty nejkrásnější chci hračky kol jesliček postavit, pomluvit nesmí nás tady, ať dál zas můžem jít.“ „Tam děťátko mají v té chatě,“ děl k Mistru, „ať v potěchu vzplá chudičký Bethlem jim v zlatě mých jablek a ořechů, ty nejkrásnější chci hračky kol jesliček postavit, pomluvit nesmí nás tady, ať dál zas můžem jít.“ [Instrumental]
