[Intro] Ticho před bouří… Slyšíš, jak se svět nadechuje? Čas běží, mraky černají — a já stojím pevně. Nepotopí mě voda, nezlomí mě vítr. Falok to sem já. [Sloka 1] Nebe temný, cítíš tlak, jak se mění vzduch, život hází rány, ale já stojím jak kruh. Bouře klepe na dveře, slyším její hromy, každý strach je zkouška, každý pád nás znovu zformí. Slabí hledají úkryt, silní budují most, já jsem se narodil z ohně, v krvi mám svůj post. Žádný déšť mě nezastaví, žádný vítr nezlomí, když přijde chaos, já jdu první — držím kroky rovný. [Refrén] Bouře řve, mraky rvou se, blesky pálí, já stojím pevně — ať se celý svět hroutí dál. Nebojím se, moje srdce plný páry, síla v duši, co nikdy nespadne na zem, stále dál. Ať křičí vítr, ať padá déšť — já jdu svou cestou, ať se hroutí hory, zůstanu stát s pěstí vztyčenou. Bouře řve, mraky rvou se, blesky pálí, já stojím pevně — nezlomí mě žádný král. [Sloka 2] Každej den je boj, každej krok je test, ale já vím, kam mířím, vím, kdo jsem — žádná lest. Svět se topí v závisti, faleš žere sny, ale já si držím víru, nedám na špatný vlivy. Dívají se na tebe, čekají, až spadneš dolů, já stavím z bouře hradby, cihlu po cihle nahoru. Neutek’ jsem z deště, já ho vzal do dlaní, každý hrom mě posílí, každý blesk mě chrání. [Refrén] Bouře řve, mraky rvou se, blesky pálí, já stojím pevně — ať se celý svět hroutí dál. Nebojím se, moje srdce plný páry, síla v duši, co nikdy nespadne na zem, stále dál. Ať křičí vítr, ať padá déšť — já jdu svou cestou, ať se hroutí hory, zůstanu stát s pěstí vztyčenou. Bouře řve, mraky rvou se, blesky pálí, já stojím pevně — nezlomí mě žádný král. [Sloka 3] Říkali mi: „Nedáš to, ta vlna tě zlomí,“ ale já vím, že tahle bouře patří jenom mně, vidím blesky v očích těch, co chtějí mou slávu, ale já vím — kdo staví na písku, skončí v bahnu. Nepotřebuju masky, nepotřebuju klam, mám pravdu v srdci, a ta svítí jako plam. Každý déšť, co spadl, smyl faleš z cest, bouře není konec — bouře je jen další test. [Refrén] Bouře řve, mraky rvou se, blesky pálí, já stojím pevně — ať se celý svět hroutí dál. Nebojím se, moje srdce plný páry, síla v duši, co nikdy nespadne na zem, stále dál. Ať křičí vítr, ať padá déšť — já jdu svou cestou, ať se hroutí hory, zůstanu stát s pěstí vztyčenou. Bouře řve, mraky rvou se, blesky pálí, já stojím pevně — nezlomí mě žádný král. [Sloka 4 – Závěr] Bouře odeznívá, nebe svítí znovu, a já jdu vpřed — klidná síla na místo slov. Každej hrom mi dal důvod, každej déšť mi dal dech, já jsem prošel peklem, ale v srdci zůstal smích. Neptej se, kde beru sílu — koukni do očí, tam najdeš blesky, co se nikdy nezlomí. Bouře není hrozba — bouře je můj přítel, protože každý kdo projde peklem, stane se štítem. [Refrén – Finále] Bouře řve, mraky rvou se, blesky pálí, já stojím pevně — ať se celý svět hroutí dál. Nebojím se, moje srdce plný páry, síla v duši, co nikdy nespadne na zem, stále dál. Ať křičí vítr, ať padá déšť — já jdu svou cestou, ať se hroutí hory, zůstanu stát s pěstí vztyčenou. Bouře řve, mraky rvou se, blesky pálí, já stojím pevně — nezlomí mě žádný král.
0/500