[Intro — spoken, mysterious] Člověk je zvláštní tvor... Říká, že chce svobodu, a přitom si staví vlastní klec. Ve které vězní to zvíře, co má v sobě. Možná jsme jen zvířata, která se naučila mluvit... [Beat drops] [Verse 1] Někdo žije jako šelma, chce mít všechno pod kontrolou, někdo se radši schová, aby nemusel bojovat s dnešní dobou. Někdo se chová jako krysa, když ucítí trochu sýra, jiný čeká jako sup, až někomu dojde síla. Někdo se chová jako had, nasadí úsměv jako přítel, řekne, že ti kryje záda, pak zmizí z tvojí říše. Někdo je jak ovce, půjde tam, kam půjde stádo, ptáš se: „Proč?!“ Protože co je psáno, to je dáno. [Chorus — big, melodic] Svět je jedna velká ZOO, jenom nemáme mříže, každej má svou vlastní klec, každej si nese svoje kříže. Svět je jedna velká ZOO, kde člověk loví člověka, někdo loví prachy, někdo lásku, někdo jenom přežívá. Svět je jedna velká ZOO, kde se slabost schovává, lev se tváří silně, i když se uvnitř obává. Svět je jedna velká ZOO... A možná právě proto se tak dobře poznáváme ve zvířatách. [Verse 2] Páv chce, aby ho bylo vidět, pyšně roztahuje svá křídla, člověk koupí novou káru, protože ví, že body získá. Opice se směje opici, protože spadla ze stromu, člověk se směje člověku, protože padl až ke dnu. Zvířata si chrání svůj druh, drží naživu svou smečku, člověk by zvládl obojí, systém ho však nutí žít v bodovacím testu. Pes dá člověku všechno, i když mu neslíbil nic, člověk rozdá někdy všechno a nedostane nic. A někde mezi tím se ztrácí obyčejná věc... být prostě člověkem, bez potřeby něco dokazovat všem. Pomalu se vzdalujeme od toho, co to vlastně znamená být lidský... uniká nám podstata. [Chorus — bigger] Svět je jedna velká ZOO, jenom nemáme mříže, každej má svou vlastní klec, každej si nese svoje kříže. Žijeme v ZOO, kde člověk loví člověka, někdo loví prachy, někdo lásku, někdo jenom přežívá. Svět je jedna velká ZOO, kde se slabost schovává, lev se tváří silně, i když se uvnitř obává. Svět je jedna velká ZOO... A možná právě proto se tak dobře poznáváme ve zvířatách. [Bridge — emotional / half-time] Všichni máme strach. Všichni chceme někam patřit. Všichni chceme být sami sebou. Všichni chceme sundat zvířecí masky... A přesto celý život soutěžíme, kdo bude víc. Víc krásný. Víc bohatý. Víc důležitý. Víc než ty... nebo já. Proč nás systém ovládá? Zapomínáme na to, jak být lidmi. [Pause] Uniká nám podstata... [Instrumental Break] [Male only — quiet] Možná jsme se nenaučili být lepší než zvířata. Jen jsme se naučili přijmout, že systém vyhrává... Uniká nám podstata. [Final Chorus — biggest] Svět je jedna velká ZOO, jenom nemáme mříže, každej má svou vlastní klec, každej si nese svoje kříže. Žijeme v ZOO, kde se každý za něco schovává, někdo za peníze, někdo za ego, někdo za úsměvy, co rozdává. Žijeme v ZOO, ve které si hrajeme na lidi, a možná právě v tom je celý problém dnešní doby. Dobro se šíří pomalu, ale zlo se šíří jako viry. [Outro — slow, fading] Jsme stále... přeci jenom lidi. Předurčení k tomu opakovat pořád dokola... ty stále stejné chyby. [Pause] Možná jsme jen zvířata... která se naučila mluvit.
