Když vzácný dar se s úctou z tvých čistých dlaní zvedá, ta posvátná moc spojení v něm pevnou pravdu hledá. Gebo je rovnováha, je pevný most přes stín, když dar za dar se vrací a maže starý splín. Je to ten prastarý slib, co věrné bratry sváže, když v rovnocenném spojení se pravá úcta ukáže. Gjöf mætir gjöf, jafnvægi stendr! Bönd verða sterk, andinn hann brennr! Slepptu nú skuld, frjálst er þitt hjarta! Sáttmáli trúr, í ljósinu bjarta! Když ale tajná úslužnost tvé čisté činy zkalí, pak dar se změní v okovy a hrdost tvou hned spálí. Kdo dává jenom pro svůj zisk a dluhy tvrdě žádá, ten otráví tu posvátnost a přijde strašná zrada. Když za laskavost podanou ty splátky slepě měříš, pak do prázdnoty propadneš a stínům rychle věříš. Gjöf mætir gjöf, jafnvægi stendr! Bönd verða sterk, andinn hann brennr! Slepptu nú skuld, frjálst er þitt hjarta! Sáttmáli trúr, í ljósinu bjarta! Tak dávej s myslí svobodnou a nečekej nic zpět, jen nezištná tvá štědrost zas rozjasní tvůj svět. Kdo s lehkým srdcem nabízí a vděčně umí brát, ten nemusí se těžkých pout a falše nikdy bát. Gebo je dokonalý kruh, co stále musí hřát, když udržíš tu rovnováhu, můžeš pevně stát. Gjöf mætir gjöf, jafnvægi stendr! Bönd verða sterk, andinn hann brennr! Slepptu nú skuld, frjálst er þitt hjarta! Sáttmáli trúr, í ljósinu bjarta!
