Masku si nasadíš

[verse 1] Zlomený vztah už spravit nelze, když není jiskra tak to dávno nejde. Pohledy jsou chladné, doteky nuceně, proč žít takhle smutně a zdrceně [chorus] Masku si nasadíš, pohled ho už bolí, Jen ta přetvářka zlé vzpomínky dolí. Ani jeho duši už nic nezacelí , I jeho srdce je už zkamenělý. Ta pravá maska už mizí v prach, Až vyjde pravda, přijde i strach. Spadne ten závoj, co skryl, co měl, Poznáš, co říct ti on nikdy nechtěl. [verse 2] Nelži si dál, že změnit vše lze, smrdí to hůř než shnilé vejce Chceš ještě zachránit, co zbylo v suti, Děláš, co můžeš — víc už se nutí. [verse 3] Tím si však otrávíš celé své já, Musíš to ukončit — to je výhoda tvá. City jsou pryč, prázdno z obou stran, všechno je marné, zůstalo jen klam. [chorus] Masku si nasadíš, pohled ho už bolí, Jen ta přetvářka zlé vzpomínky dolí. Ani jeho duši už nic nezacelí , I jeho srdce je už zkamenělý. Ta pravá maska už mizí v prach, Až vyjde pravda, přijde i strach. Spadne ten závoj, co skryl, co měl, Poznáš, co říct ti on nikdy nechtěl. [verse 4] Tohle je zlé — a všem, nejen tobě, Nikdy jsem nezáviděl být v té době. Musíš jít pryč, než budeš jen stín, Jinak tě tíha zničí jak dým. [bridge] Musíš to ukončit, jinak tě to spálí, Zapomeneš štěstí, co dříve tě hřály. Zlomený, prázdný, zůstaneš stát, Jako bys života se chtěl vzdát… [outro] Masku si nasadíš, pohled ho už bolí, Jen ta přetvářka zlé vzpomínky dolí. Ani jeho duši už nic nezacelí , I jeho srdce je už zkamenělý. Ta pravá maska už mizí v prach, Až vyjde pravda, přijde i strach. Spadne ten závoj, co skryl, co měl, Poznáš, co říct ti on nikdy nechtěl