Jak procházím se temnou Prahou, Tu myšlenky my v čase planou. Já náladu mám stále hravou. Snění a realita míhají se hlavou. Na starém náměstí, oči mi plavou. Po křížích na dlažbě i čase za popravou. Tu padla elita, stavů mé země. Ta která začala časy tak temné. Kousek dál zas kostel raněný stojí. Kde duši národa vzpomínky hojí. Tu padla skupina hrdinů pravých. Za okupace v těch časech dravých. To vidím já když procházím se Prahou. Jež v srdci našem je hvězdou žhavou. Krása i minulost se nečekaně snoubí. Slzy i úsměvy z těch scén proudí. Pak vidím náměstí císaře Karla. Zde duše nejedna do hříchu padla. Tu začal husitů první boj s mocí. Tou první Pražskou defenestrací. Pod Svatým Václavem věci se děly. Dějiny naše tu mnohokrát vřely. Mluvil tu z balkonu kdejaký zrádce. Začal i končil tu zločin rudé cházce. To vidím já když procházím se Prahou. Jež v srdci našem je hvězdou žhavou. Krása i minulost se nečekaně snoubí. Slzy i úsměvy z těch scén proudí. Příběhy lecjaké se tu na věky schází. Nechť zapomění není jim věčnou hrází. Pojď lásko se mnou hledat ty více skryté. Ty plné štěstí i utrpení do města vryté.
