Ztracený chlapec

aaaj aj aj Kapitán vám poví příběh o jednom ztraceném chlapci Joou chlapec sedí v pokojíčku nevině si hraje s balónem Okolo něj šedé zdi, co páchnou vlhkým betonem Za okny tehdy padal sníh, jeho čistá duše byla v úžasu Nechtěl to jen pozorovat, tak vydal se honem na terasu Pod okny vidí starší kluky, jak sprejem kreslí po zdech Kdyby mě tak vzaly k sobě, chlapeček si povzdech Oslovil pak nesměle jednoho z bandy uličňíků Poslali ho doprdele, máš být ještě na nočňíku Chtěl být taky drsný týpek jako tahle parťička Co kapsy plný džojntů měly, svrběla ho ručička Chtěl být taky dospělý, aspoň si to myslel Akorát byl ještě dítě, takže to nedomyslel Chtěl být jako mafiáňi, které ve filmech vídával Bylo mu však sotva osum, zaťím aňi nenadával Hlava mu furt šrotovala, jak stát se jejich členem Začalo to neviňě, když okna rozbíjel kamenem Snažil se jim zalíbit, uďělal by pro to cokoliv Šel by klidňě na kraj světa, kdyby poslali ho kamkoliv A jak roky plynuly chlapec byl pořád blíž a blíž Skamarádil se s banďičkou, kterou čeká jenom mříž Začal s ňimi kšeftovat, celý jeho život švindloval Roďiče ho sledovali, otec ho mockrát varoval Ať netahá se s touhle bandou, bude mít jen problémy Mlaďoch se na tátu ďíval a jenom krčil rameny Lumpárny se stupňovaly, už byl zralej na pasťák Začal s ňima fetovat, už si zvykal na absťák Když mu kapsou prošel jeho první špek Myslel si že je mafián co prodává krek Řekl si, že zrobí byznys, bude selit mařenku Neměl vůbec problém okrást nevinou stařenku V tom jako když blesk uhodí, majáky pálí do očí Policajti s mlaďíky velmi rychle zatočí Cesta zpět se zužuje a chlapec už má strach Že z vězení už nevyleze, v pokojíčku bude prach Rodiče se doma hroutí, mladík sedí v kriminále A nad svojí hlouposťí on teď přemýšlí neustále Pro ten pocit že je frajer zhroutil se mu celý svět Tak jsem vám chtěl zarepovat svých pár krutých vět O patnáct let později zas na terase seďí Pod okna na mladé kluky neustále hleďí Zraďily ho kamaráďi, aspoň jim tak říkal Mezitím však v lapáku za své chyby pykal Místo aby podnikal a mňěl svou krásnou kancelář Práci mu nikde nedají, teď maká jako popelář S rodičema nemluví, ťi se za něj styďí Je mu z toho na nic, když se takhle viďí Pokazil si život, chtěl být jenom v parťě Teď má jenom dluhy a nulu na svý karťě Mladým chtěl říct jenom pravdu, dá jim to se zárukou Že všechny sny z ulice končí s klepety na rukou