Už dávno v louky změnila se pole, kde o kameny kdysi skřípal pluh. Jen průvan zvedá listí ve stodole, jež rozpadá se... Uzavřel se kruh. Krok za krokem les posouvá se svahem, už smrček trčí z drnů tu a tam a to, co lidem bývavalo drahé, jest obraz, který pozřel jeho rám. Kouř nestoupá dál z rozbořených domů, jen vítr čechrá třepetalky bříz a šeptá cosi... Komu ale, komu? Kdo živáčka dnes tady potkal by? Jsou liduprázdné úvozové cesty, jež mizí v hloží, v trní, v bodláčí. Kříž z rudých šípků ční tu bez podesty, už nikdo kolem nikam nekráčí. Kříž do prázdnoty vyrůstá tu z šera nad opuštěnou mrtvou dědinou a vytrácí se celá jedna éra. Jak mraky staré časy odplynou.
