Večery nejsou jako dřív Co se děje...? je to v tobě i ve mě, Večery nejsou jako dřív, něco se změnilo, a ne k lepšímu. Ticho není klid, spíš tlak, a spánek mizí každej den víc. Ležím, oči dokořán, v hlavě tolik hluku, že to bolí. A neříkej, že seš na tom líp! Co se s náma stalo, kde jsme teď? Každej den je těžší než ten včerejší. Myšlenky jedou bez konce, a nejde je zastavit. Není to jako dřív, ztrácím půdu pod nohama. Ty úzkosti se drží jak stín, ale tohle není žádná metafora. Spím ale nejsem vyspaný! Ráno vstávám pozdě, ale stejně bez spánku, a jen doufám, že to brzo přejde. Všechno se mění, i když se snažím zůstat stát. Dřív jsem měl odpovědi, teď mám jen otázky. Co se s náma stalo, kde jsme teď? Každej den je těžší než ten včerejší. Myšlenky jedou bez konce, a nejde je zastavit. Není to jako dřív, ztrácím půdu pod nohama. Ty úzkosti nejsou jen pocit, jsou to chvíle, co nejdou vypnout. Možná je to jen fáze, možná ne – ale už dlouho čekám, že se něco změní. Co se s námi stalo, řekni mi – žijeme, nebo jenom přežíváme? Noci bez klidu, dny bez dechu, a v tom všem jen... hledám sám sebe. Večery nejsou jako dřív – a možná už nikdy nebudou.
