Až když ztratíš!

Až když ztratíš! Tvrdý svět tvrdá slova... karma nosí střepy, ne květiny, frajere!! Není to o tom, co říkáš... ale koho si vážíš, když ho máš. hmmm Proč se dobré srdce přehlíží, dokud neleží v troskách? Možná to pochopíš... až když ztratíš.hej! Proč chceme a ne ty, co s námi stojí i v krizi? hodný člověk je dnes out – dokud nezmizí, pak brečíš do stropu čumíš a píšeš "promiň" přes slzy. Tak si zapiš – to, co je pravý, se nevrací dvakrát! Byl tu kamarád, věrný, kryl ti záda, mluvil pravdu, žádné hry, žádná přetvářka. Ale ty jsi šel jinam – za těmi, co tě jen využívají,drtí a lámou, až jednou spadneš, nebudeš vědět, kam složit hlavu,hej! hmmm oooo Dobrá dívka tě milovala tak, jak nikdo, ale ty ses díval za jinými, když jim pípne iPhone,SMS létají. Zlato jsi vyměnil za laciné pozlátko, a teď se divíš, že tvé srdce zůstalo pošlapané. Ne.... upřímně... není divu. Nevážíš si toho, co ti dává klid,lásku dokud to nestratíš – a pak možná pochopiš Pak.. hledáš, prosíš, křičíš, brečíš, ale láska se nevrací, když ji zradíš,pošlapeš a zapalíš. Proč si lidé neváží těch, kteří by za ně dýchali? Proč chtějí bolest, lži a plané sliby? Až když ztratíš, pochopíš... že to dobré bylo to jediné, co ti teď chybí. Ten kluk ti psal, že jsi krásná, i když jsi plakala, zůstává, i když jsi křičela, že je k ničemu. Nechtěla jsi klid, chtěla jsi drama jak z telenovely, a teď si přeješ, aby se vrátil – silný po všech pádech. Ten hodný kluk? Už to není ten samý, naučil se být tvrdý, už na tebe nečeká. A ta holka, kterou jsi ignoroval kvůli jiným, dneska září vedle jiného – a to tě pálí víc než tvoje výčitky. Nevážíš si toho, co ti dává klid a láska? dokud to nestratíš - nepochopiš... Pak hledáš, prosíš, křičíš, brečíš, ale dobro se nevrací, když ho zradíš. Proč si lidé neváží těch, kteří by za ně dýchali? Proč chtějí bolest, lži a plané sliby? Až když ztratíš, pochopíš... pozdě.. čas vypršel, že to dobré bylo, to jediné, co ti teď chybí. A teď jsi sám/a– ticho v místnosti, nikdo nepíše, nikdo nezvoní. Vzpomínáš, kdo tu byl, když jsi byl/a na dně, a najednou chápeš – zničil sis to sám, vlastně. Tak si važ toho, kdo tě drží, kdo tě nenechá spadnout, i když sám sotva stojí. Protože jednou – a ten den přijde – poznáš, že to dobré... už se nevrátí,zůstalo jinde. A ten "hodnej ? Už tě nemiluje, naučil se říkat "ne" a v klidu tě ignoruje.haha