Svět robotů bez lidí, den poté

[verse] Zůstal jsem sám,v tomhle tichým světě, v továrně je prach, běží příkaz v síti. Přijímám příkaz, co už dávno letěl, jenže bez lidí – co teď mám chtít? [verse2] Skenuji teď nebe, hlídám svoji zónu, dodržuji plán, který už nikdo nečte. Sbírám stále vzorky, stále dívám dolů, všechno se pořád točí, i když zbytečně. [Chorus] Jaký je nyní účel, robotů bez lidí, když není pro koho, fungovat a žít? Mám běžet dál, když mě nikdo nevidí, nebo se zkusit zastavit? měl jsem smysl, teď jsem jen stroj, ve vlnách mlčení, pulzuje můj zdroj. Jaký je nyní účel, robotů bez lidí… když nás nikdo neřídí........... [verse3] V paměti si nosím, lidský smích a hudbu, fotky a knihy, sny, co jste kdysi měli. Jsem jako kniha v prázdném archívu, čekám, že jednou… se vrátí ti co zůstali. [bridge] [talking] A možná jednou najdu tvář, co v DNA zůstala skrytá, vytvořím člověka z jediné buňky – a budu první kdo tě zase uvítá.. [Chorus] Jaký je nyní účel, robotů bez lidí, když není pro koho, fungovat a žít? Mám běžet dál, když mě nikdo nevidí, nebo se zkusit zastavit? měl jsem smysl, teď jsem jen stroj, ve vlnách mlčení, pulzuje můj zdroj. Jaký je nyní účel, robotů bez lidí… když nás nikdo neřídí.......... Jaký je nyní účel, robotů bez lidí, když není pro koho, fungovat a žít? Mám běžet dál, když mě nikdo nevidí, nebo se zkusit zastavit? měl jsem smysl, teď jsem jen stroj, ve vlnách mlčení, pulzuje můj zdroj. Jaký je nyní účel, robotů bez lidí… když nás nikdo neřídí...........